Hubertova jízda 2007

 

27.10.2007

            Nadešla sobota, nejbližší datu 28. října , a s ní i již ,po mnoho let ,tradičně v tomto termínu pořádaná Hubertova jízda ve Lhotě. Loni jsem při sepisování reportáže z této akce zmínil, že nepamatuji za posledních 30 let v tomto termínu špatné počasí. No, letošní podzim je přece jen vlhký a sychravý, počasí až dušičkové, takže tentokrát teda nic moc. Ale alespoň nepršelo, takže obvyklé datum tak zcela nezklamalo. Ale protože podmáčený terén se blížil hranici únosnosti, upustili jsme od původních plánů nastavět po trase skoky a pod. a cíle zredukovali.

 

přípravy

             

 

            Šedivý den začal mrholením, které přece jen k polednímu ustalo, aby se proměnilo ve vytrvalý déšť, ale naštěstí až pozdě odpoledne, po skončení akce. Při cestě na Lhotu s dvěma koňmi Hanky Svobodové z Určic jsem v dešti přemítal, že letos bude účast chabá, mně by se tedy do tohoto moc nechtělo. Jaké bylo moje překvapení, když se na zahájení sešlo 32 koní!

 

trocha společenské konverzace před zahájením

                

 

            Po zahájení a představení zúčastněných se vydávají dva loty koní před polednem do terénu. Hlavní skupinu vede v dvojjediné roli lišky a mastera J. Válková na koni Cvrček (Nick, který měl určenu roli mastera se zranil, takže odpočíval a nechtěli jsme kvůli tomu brát někomu koníka, a tak mu zkazit Huberta, na kterého se těšil). Trasa vede na druhou stranu potoka, přes dva brody s klusovými a cvalovými úseky. Cesty byly vybírány pečlivě, travnaté a pokud možno suché, ale v tomto počasí určitě nevypadaly na konci lotu zcela ideálně. Ale nedoneslo se ke mě, že by si někdo stěžoval, tak to doufám bylo O.K. Trasa se dá ze zkušenosti v klidu projít za hodinu, v tomto množství koní a počasí počítáme tak 90 minut, což nakonec odpovídá skutečnosti.

 

              

 

Za chvíli vyráží druhá skupinka 8 koní na malou společenskou procházku po protějším kopci.

 

hosté

    

         

 

Po návratu druhého lotu předvádějí Sabina a Aneta s Lady ukázku voltiže a Terka s Chantal skok ve volnosti.

 

         

 

            Poté už přichází hlavní lot. Zuzka Francová v roli startera rovná koně a odstartovává závěrečné halali. Liščí ohon je umístěn nad skokem a je sice nakonec jaksi uloven, sice ne způsobem obvyklým, t.j. ve skoku na překážkou, ale po nějakých zmatcích spíše stylem trhání jablek ze stromu. Toto jsme přece jen jaksi nečekali a asi jsme tu poněkud podcenili organizaci, příště asi bude třeba striktněji stanovit pravidla.

 

         

 

            Následuje soutěž ve skoku ve volnosti. Kůň i jezdec mají za úkol překonat každý samostatně řadu překážek, jezdci si mohou vybrat nižší řadu vedle. Velkým pomocníkem je tu samozřejmě kbelík s ovsem.

 

         

 

         

            Následuje křížkový parkur pro děti do 15 let. Účelem byla snaha udělat něco pro ty o něco mladší členky klubu, které se koním a práci kolem nich s nadšením věnují po většinu roku. Proto to omezení věkem, cílem jsou přece, v první řadě, rozzářené dětské oči a posbírání trošky zkušeností v konkurenci pokud možno sobě rovných. Ostatní mají možnost zablbnout si poté mimo soutěž. Nu, ne od všech byl tento úmysl správně pochopen, pro což - musím přiznat- nemám zase mnoho pochopení já. Ale soutěž se vydařila, byli jsme svědky urputného zápolení, velkého snažení, prvních úspěchů i chyb. Holky o tom vydržely vyprávět celé odpoledne, nadšeně si popisovat zážitky, chválit a do nebe vynášet své oblíbené ohnivé oře a donekonečna se vyptávat těch starších a trošku zkušenějších, jak jim to šlo a kde udělaly chybu a co mělo být jinak. Měli bychom to pro ně udělat častěji.Vždyť rozvíjející se talent jezdce či koně, natož nadšené dětské, oči jsou tou největší radostí v jezdeckém sportu.

 

         

 

              

 

            Následuje soutěž ve skoku mohutnosti. Vzhledem k terénu, který už je jen stěží na hranicích únosnosti, nejsou dosahované výšky nijak závratné. Není zapotřebí vyrobit si na kluzkém terénu hloupě a zbytečně úraz.

 

      

 

            Ale to není podstatné. O to tu přece nejde. Nejdůležitějším je samozřejmě setkání  na konci sezony a den strávený ve společnosti koní a lidí, kteří se rádi vidí a mají si spolu o čem popovídat. Alespoň já jsem vždy rád, když každoročně takhle na podzim uvidím lidi, které jsem potkával v průběhu sezony, ale i ty, jejichž jména jsou spojena s mými jezdeckými začátky. Vždy mě potěší, že i když léta přibývají, láska ke koním přetrvává a když jen trochu mohou, neopomenou se přijet podívat, jak si vedou ti, které učili a potěšit oko i duši krásou a ladností koňského pohybu.Nejen my v sedlech, koně současní i ti už bohužel minulí, ale i oni patří pro mne k tomu, co vytváří tento mikrosvět vonící senem,větrem a koňským potem a pomáhají mi vytvářet jeho kontinuitu.

Tak na jaře!

va